Jedná se o honičku, při které se každý musí držet za to místo na těle, kam dostal babu. V zásadě jde o klasickou hru na honěnou s tím rozdílem, že každý hráč, který dostane babu, se musí při dalším pohybu stále držet rukou za místo, kam dostal babu. Tímto způsobem si „ováže zranění“ a pokračuje ve hře. Takto si může ovázat dvě zranění = místa kam dostal babu, každou rukou jedno. Teprve až dostane babu potřetí, definitivně prohrává a začíná nová hra. V praxi je však možné, že dostane babu dvakrát do stejné ruky, takže druhé zranění si již nemůže ovázat a tím pádem znovu vypadává a jedno kolo hry končí. V této hře hraje velkou roli taktika, a to jak ze strany chytače, tak ze strany chytaných. Chytač se snaží dát chytajícím babu na takové místo, které mu velmi znesnadní další pohyb, například na nohu. Naopak chytaný, když už ví, že bude dostižen, tak se snaží nastavit chytači takové místo na těle, které mu – když si ho ováže rukou – nebude příliš bránit v pohybu.